Abych
si to ještě více zkomplikoval a své o mém koníčku velmi „empaticky“ smýšlející
rodině udělal ještě větší radost, začal jsem už kdysi ještě v dětském věku
do svého zájmu o sukulentní rostliny začleňovat i další kytičky. S různými úspěchy,
či spíše neúspěchy se u mne vystřídaly skalničky (ty pěstuji staronově i v současnosti),
orchideje, africké fialky, a také masožravé rostliny. Stále sním o krajně
obtížné, možná až pro „chudého“ (rozuměj nemám na to létat kam se mi zachce) Středoevropana
nemožné věci, a to mít všechny známé tučnice světa. V přírodě se mi těchto
úžasných rostlin podařilo vidět jen pár druhů, jistě, že šlo o ty evropské.
Ovšem vždy tomu tak bylo naprosto nečekaně, obvykle, obvykle při škrábání se
vysoko do hor za netřesky. Jedno takové setkání se mi s mým parťákem
podařilo v severozápadním Řecku nedaleko albánských hranic, neplahočili
jsme se ovšem někam do kopce, ale jeli jsme pohodlně autem hluboko zařízlým kaňonem
řeckého Pindosu. Asi kilometr za vesnicí (Ερηατορι) Erhatori, jež zřejmě Google
nepovažoval za důležité zapsat do svých map, a kde nám díky neznalosti cizích jazyků
nikdo nemohl poradit, zda jedeme správně do Ioánniny jsme na uměle vytvořených
srázech silničního zářezu zpozorovaly mnohatisícové populace jedné ze dvou
evropských jednotvarých tučnic (nemajíc sezónní heterofylii či přezimovací pupeny), no, byla to svého času legendární, dnes málem „plevelná“
(ale jak pro koho) Pinguicula hirtiflora nebo
chcete-li P. crystallina subsp. hirtiflora. Samozřejmě následovala
hlasitá a nepředstíraná euforie nad nečekaným nálezem a náležitá dokumentace.
Tučnice zde rostou striktně na severně orientovaných, a téměř kolmých
sekundárních svazích tvořených břidlicí, skály jsou mokvavé a přes rostliny
stále protéká slabý proud vody. Nadmořská výška námi viděných stanovišť se
pohybovala něco kolem osmiseti metrů. O pár desítek kilometrů západně v Albánii
byly tyto tučnice sbírány a dostaly se do našich sbírek, kde záhy někteří
pěstitelé zjistily dobrou mrazuvzdornost této tučnice, proto velmi věřím, že
rostliny z této populace budou velmi odolné, jak z důvodu nadmořské výšky, tak kontinentálního klimatu a poloze uprostřed vysokého pohoří. V kultuře,
pokud má rostlina z větší části minerální substrát (na pH tolik nezáleží,
je kalcitolerantní), opravdu dostatek vláhy (je-li pohyblivá – průtok, zálivka
zhora, jedině lépe) a umístěna na místo úplně odvrácené od slunce (na to velmi
rychle reaguje nejdříve vadnutím a následně nekrózou listů), jedná se o rostlinu
bezproblémovou. Celou sezonu kvete a produkuje množství semen, jež je dobré
vyset co nejdříve po sklizni, květuschopných rostlin se lze dočkat za 2 – 3 roky.
Nezbývá, pokud vás tato rostlinka zaujala si jí někde opatřit a radovat se z ní
jako já J.
