Prometheum tymphaeum v přírodě

Můj zájem o rostliny rodů Prometheum a Rosularia začal teprve relativně nedávno. Zčásti byl vyvolaný tím, že má sbírka netřesků rodů Jovibarba a Sempervivum je již téměř kompletní, stejně tak tím, že se jedná o skupinu překrásných a zajímavých rostlin. Většina těchto rostlin v přírodě roste v Asii především na území Turecka a některé i v Africe. Jediným evropským druhem je Promerheum tymphaeum.  Tento druh je endemický v pohoří Pindos na severu Řecka , kde roste v nadmořských výškách nad 2000 metrů na asi 3 – 4 lokalitách. Jde tedy o jeden z nejvzácnějších druhů rodu.

P. tymphaeum jsem měl letos možnost v přírodě vidět při své cestě na Balkán, kdy jsme hledali netřesky na území pěti států. Tento sen každého zimovzdorného sukulentáře jsme si tedy nemohli nechat ujít. Díky kolegům, kteří jej naprostou náhodou při hledání endemického Sempervivum marmoreum subsp. ballsii v roce 2006 našli jsme měli poměrně přesné údaje o nalezišti. Dostat se do výchozího bodu túry za touto rostlinou bylo opravdovou zkouškou nervů. Vyjížděli jsem ráno od břehů Prespanského jezera, ovšem na makedonské straně, mířili jsme totiž do Národního parku Galičica toužíce spatřit Sempervivum ciliosum var. galicicum. Teprve poté jsme se vydali k řeckým hranicím, a přes hraniční přechod Medžitlija jsme bez problémů vstoupili do Řecka. Měli jsme koupenou poměrně dobrou mapu Řecka, ovšem ani ta nám nepomohla od již v tu dobu tradičního zabloudění v jednom řeckém městě a od záchvatu vzteku mého kolegy, kterého mé navigování už nebavilo. Nicméně po několika hodinách průjezdu Pindosem a následného hledání výchozího bodu – malebné obce Mikro Papigo na samém konci obřího kaňonu Vikos, jehož průjezd je na desítky kilometrů serpentýn konečně táboříme u silnice přímo na dohled od nejvyšší hory Smólikas (2637 m), jež je úžasně nasvícena zapadajícím sluncem.

Smólikas osvícený večerním sluncem

Mikro Papigko

Ráno se z Mikro Papigka vydáváme na pěší pochod po malebné stezce lemované množstvím historických staveb. Po dohodě utíkám svému kolegovi s tím, že se setkáme nahoře, čeká nás převýšení přes tisíc metrů. Po cestě potkávám zajímavé populace miniaturních rostlin Sedum album s kulatými listy a mnoho dalších zástupců rodu Sedum, z nichž již žádné neumím určit, nejsem specialista. Ačkoli je převýšení obrovské, je to jeden z nejpohodlnějších výstupů, jaký jsem kdy zažil, chvílemi dokonce běžím. Asi po hodině se dostávám do sedla pod nejvyššími vrcholky k horské chatě a začínám s hledáním. Nejdříve nacházím netřesk S. ballsii, má zde několik barevných forem, nicméně vytoužené Prometheum nikde. Mezitím doráží Michal a přidává se k hledání, nakonec jsem nucen potupně volat do Čech kolegovi netřeskářovi, který z našeho neúspěchu má očividnou radost, nicméně dává nám velmi přesné informace a záhy rostliny na vrcholu hory Koutsomitros nacházíme. Nejdříve jich vidíme jen pár, ale po chvíli nálezy přibývají. Rostliny rodu Prometheum jsou na rozdíl od netřesků poměrně chladnomilné, rostou na od slunce odvrácených severních stranách  pod hranou hřebenu, je zde citelně chladněji a vlhko. Z těchto skutečností je nutné vycházet i při pěstování všech zástupců rodu Prometheum. Doprovodnou vegetaci tvoří různé rozchodníky, nedaleko rostou kyvory (Ceterach sp.), tuto teplomilnou kapradinu jsem takto vysoko ještě růst neviděl, stejně tak pryšec Euphorbia myrsitines, který jsem také doposud pokládal za teplomilný druh rostliny. Na slunečných místech rostou S. ballsii, které je zde velmi variabilní.

Sedum sp.

Ceterach officinarum (?) - nejvýše položená lokalita, kterou znám

Sedum atratum 

Vrchol hory Koutsomitros

Sempervivum marmoreum subsp. ballsii je v Pindosu endemické

Lokalita Prometheum tymphaeum

Prometheum tymphaeum

P. tymphaeum (vlevo) a S. marmoreum subsp. ballsii (vpravo)

P. tymphaeum a Euphorbia myrsitines

Dle mých zkušeností není tento druh nijak náročný na pěstování, pouze je nutné vycházet z uvedených skutečností o nalezišti a rostliny nevystavovat přímému slunečnímu úpalu, který může rostliny úplně zahubit anebo zastavit jejich růst. Vhodná je východní či západní expozice, kam svítí slunce pouze po část dne, rostliny pak prosperují a nádherně se vybarvují. 

O hledání nové rostliny rodu Sempervivum v Srbsku

O pravděpodobně novém druhu na území Srbska jsem se dozvěděl z emailu jednoho mého kamaráda a netřeskového nadšence. Poslal fotografie žlutě kvetoucí rostliny s ploššími chlupatě olistěnými růžicemi s tím, zda nepoznáme co to je. Za vším stál kontakt s předním srbským botanikem z University of Niš doktorem Vladimirem Randjelovićem. Kamarád vyzvěděl, že se jedná o nález ze srbského pohoří Radan z nadmořské výšky nad 1300 metrů, nížinné S. zeleborii tedy nepřipadalo v úvahu, sám Randjelović poukazoval na velkou podobnost s popisem bájného Sempervivum kindingeri Adamović popsaného roku 1904 z okolí makedonského města Veles, kde jsem jej i já s kamarády vloni neúspěšně hledal, čemuž předcházely tři neúspěšné pokusy mých kolegů. V té době jsem plánoval velkou okružní cestu za netřesky po Balkáně, zahrnul jsem tedy pohoří Radan do itineráře a těšil se na úžasný zážitek spojený s nálezem těchto rostlin.

Dle in  ternetu jsem především ze srbských webů zjistil, že pohoří má být tvořeno jedinou dominantní stejnojmennou horou, o tom, jak jsem se hluboce mýlil, a jak se mi vymstila má lajdácká příprava cesty jsem se později bohatě přesvědčil. Po noci nedaleko známého opevněného kláštera Manasija Monastery, kde se dle literatury mají nacházet netřesky Sempervivum zeleborii, po neúspěšném hledání se vydáváme směrem na Niš a ke kosovským hranicím.

Klášter Manasija Monastery

Příjemné překvapení v podobě nálezu želvy Testudo hermanni boettgeri

Za Nišem se nám podaří špatně sjet, a to, že jedeme na kosovskou Prištinu zjišťujeme asi po padesáti kilometrech, zkoušíme jet tedy na Radan přes místní okresky, po několika hodinách vjíždíme do pohoří, jsou zde pouze prašné silnice často krajně sjízdné pro náš Citroën Berlingo, hodiny bloudění a ptaní se místních svou lámanou srbštinou mne začínají dohánět k šílenství. Náladu mi zvedá nález želvy v relativně vysoké nadmořské výšce či vzácného rozchodníku Sedum stefco.

Nekonečné bloudění Radanem

Nebýt této směrovky, bloudíme Radanem dodnes...

Večerní Radan planina

         Večer ještě za světla se dostáváme do původního cíle, lázeňského městečka Prolom Banja, zde se ptám mnoha místních, zjišťuji fakta o pohoří, také je mi již jasné, že pohoří, které jsem měl za jediný vrchol má rozlohu minimálně 400 kilometrů čtverečních, neustálým ježděním sem tam začínáme poměrně hodně bavit místní. Na základě zprávy z domova se dozvídáme, že hlavní kritérium lokality netřesku, tedy výšky nad 1300 metrů v pohoří splňují tři vrcholky, vyjíždíme tedy zpět a  táboříme nahoře nad srbskými chalupami. Ještě večer od místní ženy zjišťuji, jak se dostat k nejpravděpodobnějšímu místu výskytu - hoře Sokolov Vis, je to 7 kilometrů.

Souměrný dvojvrchol Sokolov Visu ze severní zalesněné strany

Druhý den se relativně bez problémů po cestě dostáváme k hoře, ovšem z druhé, zalesněné strany, po půlhodině brodění se bahnem a pálení se o kopřivy se dostáváme k prvním loukám a na dohled ke skalám, na těch nacházíme první netřesky, jedná se o Jovibarba heuffelii var. glabra ve velmi bohaté populaci, následně rozpoznáváme i vytoužené Sempervivum sp., i přesto, že nám Vladimir lokalitu nechtěl vyzradit lokalitu tak se nám díky vydatné pomoci z domova lokalitu podaří nalézt. V neskutečné euforii, při vzpomínce na šílené martyrium z předchozího dne se slzami v očích k pobavení svého parťáka řvu všechny nadávky, co mě napadnou. Cítím historický okamžik, jsme vůbec jedni z prvních, kteří tento zřejmě nový netřesk na vlastní oči vidí. Je to překrásná rostlina, euforie nebere konce, nacházíme dvě bohaté populace na skalách pod oběma vrcholy (Sokolov Vis je dvojvrchol) a jednu miniaturní mezi těmito dvěma vrcholy. Společenstvo, ve kterém jsme netřesk našli je velmi malebné, podloží je tvořeno vyvřelým andezitem, rostliny se nacházejí jak na v kapsách skal, tak ve zvětralé hornině pod nimi. Doprovodnou vegetaci tvoří kromě zmíněné J. heuffelii var. glabra, Srbsku velmi vzácný rozchodník Sedum stefco, suchomilné trávy rodu Festuca a další. Po návratu k autu sjíždíme do Prolom Banji a odtud na nedaleké uměle a ilegálně vytvořené hranice s  quazi státem Kosovo.

Jovibarba heuffelii var. glabra

J. heuffelii var. glabra a Sedum stefco

Pohled z vrcholu Sokolov Visu směrem k vojenské základně

Vytoužený cíl celého toho všeho - Sempervivum aff. kindingeri

Pohled na jednu z lokalit

Východní vrchol Sokolov Visu, v jeho západní části se nachází bohatá populace Sempervivum aff. kindingeri

Hranice s Kosovem - přechod Merdare