Poslední
měsíc a něco to zde hrubě zanedbávám, rozhodně to není proto, že by mi došel
dech a nápady ke psaní. Jenom mou „tvůrčí“ činnost paralyzovalo učení se na
zkoušky, jež zrovna nepatří k těm nejlehčím, a taková biochemie, učení se a
pochopení cyklů a teorie k tomu všemu vezme člověku chuť psát na nějakou
dobu. Nicméně „biochemka“ je za mnou ušmudlaně za tři, ale nikdy jsem neměl z trojky
takovou radost, jako právě teď, na červený diplom se stejně člověka nikde
nezeptají a stojí to akorát zbytečné nervy.
Tak abych
jen nelitanoval o svém vzdělávání, co se u mne za posledn měsíc dělo? Tolik
zase ne, mrazy z Ukrajiny zamrazily moje milované rostliny na kost a
předpovědi slibující teploty hluboko pod dvacet stupňů pod nulou mne vyděsily
natolik, že i přes své vleklé nachlazení jsem jel na zahradu shrabávat posledních
pět čísel sněhu, jež po oblevě zbylo a zase zamrzlo a zahazovat s ním mrazu napospas vystavené rostliny. Ono
se řekne, že netřesk vydrží všechno, že je to horská rostlina, ale (!) není
tomu úplně tak, právě proto, že jsou to horské kytky, tak jsou zvyklé sněhovou
pokrývku, často velmi bohatou a takto chráněny před holomrazy. V květináčích
dané netřesky, jimž navíc úplně promrzají kořeny jsou sice pod střechou a
ušetřeny nepříjemných zimních dešťů, jež mnohé druhy snášejí tak špatně, že do
jara nepřežijí, nicmé při takovýchto mrazech může dojít k určitým ztrátám
i mezi netřesky. Takto jsem na jaře 2010 byl nemile překvapený ze ztráty kořenů
a vyhnívání růžic mnoha Jovibarba heuffelii, Sempervivum kosaninii, Sempervivum
montanum subsp. burnatii, Sempervivum grandiflorum, Sempervivum charadzae či úplné ztráty supervzácného
gruzínského Sempervivum ermanicum a dalších a dalších. O tom, že se přikrývání „sněhovou
peřinou“ vyplatí u jihoafrických rostlin čeledi Aizoaceae či některých
choulostivějších opuncií netřeba se rozepisovat, zvláště, když některé druhy
ještě nemám otestovány a zálohy na podzim jsem si jaksi neudělal. Dva metráky
sněhu putovaly tedy i do netopeného skleníku…
Sněhem zaházené netřesky v pergole, touto vrstvou se
dá dobře předejít poškozením z působení holomrazů
|
Nebyla to sranda sehnat tolik sněhu, když žádná
pokrývka není...
|
O něco
veselejší situace je ve skleníku topeném, kvetou mi neúnavně některé tučnice, a
dělají tak zimu snesitelnější, i přesto, že je skleník děravý jako řešeto a na
některých sklech je i půl centimetru ledu, vše zde ale zdárně přežívá (zatím).
Pod zářivkami se mi na semenáčcích mrazuvzdorných talin objevilo jedno
z našich slunéček, příjemné překvapení v těch děsných mrazech...
|
Ta ledová krusta způsobená havarijním stavem skleníku
mi leze na nervy, nicméně jsem ve skleníku pouze
"hostem", takže si mohu jen sem tam zanadávat.
|
Těžko kultivovatelná Drosera regia (největší rosnatka světa) se docela rozjela a krásně přirůstá. |
Sedum morissonense, raritka z nejvyšších poloh Tchaj-wanu,
jejíž mrazuzdornost jsem zatím moc nezkoušel, v listopadu šel tento
rozchodník do skleníku.
|
Řeckou Pinguicula hirtiflora se bojím riskovat dávat ven... ne dokud nebudu
mít dostatek semen k experimentům.
|
Takto kvetou hybridní tučnice kámošům masožravkářům . |
Mexická Pinguicula immaculata patří k nejmenším tučnicím vůbec,
velikost
růžic i v létě stěží přesáhne 5 mm, v zimě takto hezky a
v
ytrvale kvetou,
není snadné tuto rostlinu udržet. |
Tento severoalžírský rozchodník Sedum multiceps patří k mým oblíbencům,
jeho "stromečkovitý" habitus nemá vážně chybu, snáší mrazy
cca do minus deseti stupňů, jeho absolutní odolnost jsem
nezkoušel.
|