Výsev semen rodů Pediocactus etc.

Pro „Pediáky“ mám v rámci kaktusů neobyčejnou slabost, jsou to fascinující rostliny rostoucí vysoko v amerických horách, ale také dosti daleko na severu, především P. simpsonii je neskutečně odolný, některé jeho provenience lze s úspěchem pěstovat na slunné dobře oddrenážované skalce.

21.4. jsem vysel několik desítek pediáků, ale také Navajoa, Austrocactus či Sclerocactus, ke skarifikaci, tedy mechanické narušení osemení jsem použil mikrometr, který semena jednoduše praskl, nicméně to jsem neměl dělat, ačkoli klíčivost většiny položek byla slušná, některé zárodky tlakem mikrometru praskly, jiné vyklíčily, ale kořínek zůstal uvězněný ve slupce a rostlinka se tak stala odsouzenou k pomalé záhubě. Nezbývá, než vyzkoušet jiné metody a o nynější dorostence co nejlépe pečovat.

Den první - 21.4. 2012

Den první - detail

Jaro u Kaktusáka

            Tak je čas se už alespoň malinko pochlapit a hodit sem nějaký ten příspěvek, zima to byla krutá, ačkoli prosinec a leden byly prakticky bezmrazé, únor stál opravdu za to! Teploty na Lišovském prahu nad Českými Budějovicemi klesaly až pod – 25 °C, v mé mrazové kotlině, kde mám kytky mohly být i nižší, nelenil jsem, a zahazoval sněhem, to že se to vyplatilo se ukázalo záhy po odtátí sněhu. Nepřežila pouze jediná Delosperma z PV sběrů z desítek mrazivě zimovaných, zima se také nezamlouvala jednomu druhu Hereroa či Aloinopsis schoenesii, omluvou pro ně může být fakt, že jsem je sázel prakticky koncem srpna a do zazimování stihly narůst několikanásobek původní velikosti, tudíž buňky pletiv byly velké, pletiva řídká a rostliny naprosto neodolné, těším se na další testování. Výsevy různých skalniček, především sukulentních dopadly různě...,, otálel jsem s výsevem mimořádné kolekce rodu Lewisia, nestihly pořádně přemrznout, a také to pak téměř neklíčilo, stejně jako další semena. Nezbývá, než se z těchto chyb poučit, a příště dělat chyby jiné, nové :-).

            Květen je pro mrazuvzdorného sukulentáře mimojiné časem Delosperem, rozkvétá řada druhů. Pro potěšení přikládám několik fotek nyní rozkvetlých druhů, zdaleka to nanejsou všechny a tento příspěvek budu „upgradovat“ postupně s nakvétáním dalších druhů. Máte se na co těšit ;-).

Delosperma laeviasae bez většího množství fosforu příliš nekvete

Tuto Delospermu kamarád získal v jednom zahrdnictví jako bezejmennou 

záležitost, ale tyto růžové květy s výrazným bílým okem za to stojí

Mnozí tyto žlutokvěté rostliny označují jako Delosperma congestum, je to 

ale blbost blbost a ještě jednou blbost, avšak velmi zažitá blbost, skutečná 

D. congestum je bělokvětý, v nízkých nadmořských výškách rostoucí 

keříček, tato poměrně rozšířená kytička je ve skutečnosti ještě nepopsaná, 

a k nápravě se nikdo nemá :-), vyzobrazené rostliny jsou ze čtyř 

proveniencí, nejvyšší jihoafrická hora Thabana Ntnelyana, lyžařské 

středisko Oxbow, známý průsmyk Sani Pass a sp. Lesotho

Delosperma sp. "Gold Nugget", detail položky původem ze Sani Pass

Na Sani Passu v Lesothu roste také tato, jak jinak, nepopsaná Delosperma

Delosperma sp. jižně od Beaufort West, RSA - tuto kytičku sbíral pan 
Pavelka a udělil jí své sběrové číslo PV 584, rozchodník uprostřed je mi
líto vyplít :-D

Delosperma luckhofii původem od Beaufort West, dobře odolná kytka, 
v kultuře již poměrně známá, celoročně bohatě kvetoucí 

Začíná kvést i tato D. deleuwiae, původně se po zimě nešťastně "tvářící" 

Delosperma, chcete-li Ectotropis aff. alpinum původem ze Sani Pass, tuto 
kytičku za ta léta od doby, co ji našel pan Hogan, co se šíří všemi směry po
celém světě ještě nikdo nepojmenoval...

Tato polokeříčkovitá D. aberdeenense z Mooderportu je
již poměrně známou a rozšířenou kytičkou, nutno 
podotknout, že také velmi odolnou