Od
doby, co jsem si v létě z Německa objednal za těžké peníze tuto
krasavici mi rostlina stále vytrvale kvete, což není u Petrocosmeí obvyklé.
Běžnější je, že hromadně zakvetou jednou ročně, výjimečně remontují. Rod Petrocosmea patří do čeledi Gesneriaceae (podpětovité), P. flaccida
roste na území čínské provincie Yunnan v nadmořských výškách až 3000 m,
což jí spolu s nesehnatelnou P. oblata činí jedním z nejmrazuvzdornějších
druhů rodu. I vy můžete zkusit štěstí ideálně v severní spáře či v písku
zapuštěném stinném alpinkovém skleníku. Nicméně je zde na místě rostliny
zálohovat, což lze nesmírně snadno za pomoci listů, podobně jako u vzdáleně
příbuzných afrických fialek (Saintpaulia).
Substrát volím humózní, avšak velmi propustný a vzdušný (pemza, písek, zahradní
substrát…), zálivku zřídkavou, je dobré, pokud mezi zálivkami zemina vyschne.
Jinak rostliny snadno při přemokření ztrácejí kořeny. Citlivost ke slunečnímu
svitu není snad ani potřeba u většinově stínomilných podpětovitých připomínat.
Blog o mrazuzvzodných kaktusech a sukulentech nejrůznějších rodů, ale i o afrických fialkách, dalších rostlinách čeledi Gesneriaceae, ať už teplomilných či chladnomilných, skalničkách, cibulovinách, masožravkách, cestách za rostlinami atd. atd. VAROVÁNÍ! V příspěvcích umístěných na blog mohou v souvislosti s momentální náladou autora padat dosti vulgární a pejorativní výrazy, proto by jej nikdo neměl číst.
neděle 28. října 2012
Příjemné setkání s Ramondiemi
Rod
Ramondia, ačkoli se nejedná o
sukulentní rostliny, svou odolností k suchu mohou sukulentům směle
konkurovat, vydrží až několikaletá sucha a naprostou ztrátu molekul vody ve
svých buňkách, jsou totiž tzv. poikilohydrické. Poprvé jsem se zástupcem Ramonda nathaliae setkal při zoufalém a neúspěšném hledání typové
lokality netřesku Sempervivum kindingeri
na severu Makedonie. Jednalo se o úžasný zážitek, takovou satisfakci za
nenalezený sukulent, ačkoli rostliny již dávno nebyly v květu a byly
poněkud seschlé. Zážitek odstartoval mou v současné době až chorobnou
lásku k čeledi Gesneriaceae, do
níž ramondie patří, v této oblasti jsem po čase našel i další velmi bohaté
populace této skvostné skalničky. Další setkání v přírodě se mi poštěstilo
s druhem poněkud vzácnějším, než je R.
nathaliae, šlo o populaci R. serbica
na území národního parku Mavrovo v Makedonii. Více snad poví fotografie.
Ramonda nathaliae pod zříceninou hradu Pčinja |
Ramonda nathaliae pod zříceninou Pčinja |
Ramonda serbica v NP Mavrovo na horním toku řeky Radika |
Ramonda serbica v NP Mavrovo na horním toku řeky Radika |
neděle 13. května 2012
Výsev semen rodů Pediocactus etc.
Pro „Pediáky“ mám
v rámci kaktusů neobyčejnou slabost, jsou to fascinující rostliny rostoucí
vysoko v amerických horách, ale také dosti daleko na severu, především P. simpsonii je neskutečně odolný, některé jeho
provenience lze s úspěchem pěstovat na slunné dobře oddrenážované skalce.
21.4. jsem vysel několik desítek
pediáků, ale také Navajoa, Austrocactus či Sclerocactus, ke skarifikaci, tedy
mechanické narušení osemení jsem použil mikrometr, který semena jednoduše
praskl, nicméně to jsem neměl dělat, ačkoli klíčivost většiny položek byla
slušná, některé zárodky tlakem mikrometru praskly, jiné vyklíčily, ale kořínek
zůstal uvězněný ve slupce a rostlinka se tak stala odsouzenou k pomalé
záhubě. Nezbývá, než vyzkoušet jiné metody a o nynější dorostence co nejlépe
pečovat.
Den první - 21.4. 2012 |
Den první - detail |
sobota 12. května 2012
Jaro u Kaktusáka
Tak
je čas se už alespoň malinko pochlapit a hodit sem nějaký ten příspěvek, zima
to byla krutá, ačkoli prosinec a leden byly prakticky bezmrazé, únor stál
opravdu za to! Teploty na Lišovském prahu nad Českými Budějovicemi klesaly až
pod – 25 °C, v mé mrazové kotlině, kde mám kytky mohly být i nižší,
nelenil jsem, a zahazoval sněhem, to že se to vyplatilo se ukázalo záhy po
odtátí sněhu. Nepřežila pouze jediná Delosperma
z PV sběrů z desítek mrazivě zimovaných, zima se také nezamlouvala jednomu
druhu Hereroa či Aloinopsis schoenesii, omluvou pro ně může být fakt, že jsem je
sázel prakticky koncem srpna a do zazimování stihly narůst několikanásobek
původní velikosti, tudíž buňky pletiv byly velké, pletiva řídká a rostliny
naprosto neodolné, těším se na další testování. Výsevy různých skalniček, především sukulentních dopadly různě...,, otálel jsem s výsevem mimořádné kolekce rodu Lewisia, nestihly pořádně přemrznout, a také to pak téměř neklíčilo, stejně jako další semena. Nezbývá, než se z těchto chyb poučit, a příště dělat chyby jiné, nové :-).
Květen
je pro mrazuvzdorného sukulentáře mimojiné časem Delosperem, rozkvétá řada
druhů. Pro potěšení přikládám několik fotek nyní rozkvetlých druhů, zdaleka to
nanejsou všechny a tento příspěvek budu „upgradovat“ postupně s nakvétáním
dalších druhů. Máte se na co těšit ;-).
Delosperma laeviasae bez většího množství fosforu příliš nekvete |
Tuto Delospermu kamarád získal v jednom zahrdnictví jako bezejmennou
záležitost, ale tyto růžové květy s výrazným bílým okem za to stojí
|
Delosperma sp. "Gold Nugget", detail položky původem ze Sani Pass |
Na Sani Passu v Lesothu roste také tato, jak jinak, nepopsaná Delosperma
|
Delosperma sp. jižně od Beaufort West, RSA - tuto kytičku sbíral pan
Pavelka a udělil jí své sběrové číslo PV 584, rozchodník uprostřed je mi líto vyplít :-D |
Delosperma luckhofii původem od Beaufort West, dobře odolná kytka,
v kultuře již poměrně známá, celoročně bohatě kvetoucí |
Začíná kvést i tato D. deleuwiae, původně se po zimě nešťastně "tvářící" |
Delosperma, chcete-li Ectotropis aff. alpinum původem ze Sani Pass, tuto
kytičku za ta léta od doby, co ji našel pan Hogan, co se šíří všemi směry po celém světě ještě nikdo nepojmenoval... |
Tato polokeříčkovitá D. aberdeenense z Mooderportu je
již poměrně známou a rozšířenou kytičkou, nutno podotknout, že také velmi odolnou |
čtvrtek 9. února 2012
Leden
Poslední
měsíc a něco to zde hrubě zanedbávám, rozhodně to není proto, že by mi došel
dech a nápady ke psaní. Jenom mou „tvůrčí“ činnost paralyzovalo učení se na
zkoušky, jež zrovna nepatří k těm nejlehčím, a taková biochemie, učení se a
pochopení cyklů a teorie k tomu všemu vezme člověku chuť psát na nějakou
dobu. Nicméně „biochemka“ je za mnou ušmudlaně za tři, ale nikdy jsem neměl z trojky
takovou radost, jako právě teď, na červený diplom se stejně člověka nikde
nezeptají a stojí to akorát zbytečné nervy.
Tak abych
jen nelitanoval o svém vzdělávání, co se u mne za posledn měsíc dělo? Tolik
zase ne, mrazy z Ukrajiny zamrazily moje milované rostliny na kost a
předpovědi slibující teploty hluboko pod dvacet stupňů pod nulou mne vyděsily
natolik, že i přes své vleklé nachlazení jsem jel na zahradu shrabávat posledních
pět čísel sněhu, jež po oblevě zbylo a zase zamrzlo a zahazovat s ním mrazu napospas vystavené rostliny. Ono
se řekne, že netřesk vydrží všechno, že je to horská rostlina, ale (!) není
tomu úplně tak, právě proto, že jsou to horské kytky, tak jsou zvyklé sněhovou
pokrývku, často velmi bohatou a takto chráněny před holomrazy. V květináčích
dané netřesky, jimž navíc úplně promrzají kořeny jsou sice pod střechou a
ušetřeny nepříjemných zimních dešťů, jež mnohé druhy snášejí tak špatně, že do
jara nepřežijí, nicmé při takovýchto mrazech může dojít k určitým ztrátám
i mezi netřesky. Takto jsem na jaře 2010 byl nemile překvapený ze ztráty kořenů
a vyhnívání růžic mnoha Jovibarba heuffelii, Sempervivum kosaninii, Sempervivum
montanum subsp. burnatii, Sempervivum grandiflorum, Sempervivum charadzae či úplné ztráty supervzácného
gruzínského Sempervivum ermanicum a dalších a dalších. O tom, že se přikrývání „sněhovou
peřinou“ vyplatí u jihoafrických rostlin čeledi Aizoaceae či některých
choulostivějších opuncií netřeba se rozepisovat, zvláště, když některé druhy
ještě nemám otestovány a zálohy na podzim jsem si jaksi neudělal. Dva metráky
sněhu putovaly tedy i do netopeného skleníku…
Sněhem zaházené netřesky v pergole, touto vrstvou se
dá dobře předejít poškozením z působení holomrazů
|
Nebyla to sranda sehnat tolik sněhu, když žádná
pokrývka není...
|
O něco
veselejší situace je ve skleníku topeném, kvetou mi neúnavně některé tučnice, a
dělají tak zimu snesitelnější, i přesto, že je skleník děravý jako řešeto a na
některých sklech je i půl centimetru ledu, vše zde ale zdárně přežívá (zatím).
Pod zářivkami se mi na semenáčcích mrazuvzdorných talin objevilo jedno
z našich slunéček, příjemné překvapení v těch děsných mrazech...
|
Ta ledová krusta způsobená havarijním stavem skleníku
mi leze na nervy, nicméně jsem ve skleníku pouze
"hostem", takže si mohu jen sem tam zanadávat.
|
Těžko kultivovatelná Drosera regia (největší rosnatka světa) se docela rozjela a krásně přirůstá. |
Sedum morissonense, raritka z nejvyšších poloh Tchaj-wanu,
jejíž mrazuzdornost jsem zatím moc nezkoušel, v listopadu šel tento
rozchodník do skleníku.
|
Řeckou Pinguicula hirtiflora se bojím riskovat dávat ven... ne dokud nebudu
mít dostatek semen k experimentům.
|
Takto kvetou hybridní tučnice kámošům masožravkářům . |
Mexická Pinguicula immaculata patří k nejmenším tučnicím vůbec,
velikost
růžic i v létě stěží přesáhne 5 mm, v zimě takto hezky a
v
ytrvale kvetou,
není snadné tuto rostlinu udržet. |
Tento severoalžírský rozchodník Sedum multiceps patří k mým oblíbencům,
jeho "stromečkovitý" habitus nemá vážně chybu, snáší mrazy
cca do minus deseti stupňů, jeho absolutní odolnost jsem
nezkoušel.
|
Odkazy na zajímavé weby
http://cact.cz/noviny/index.htm -Kaktusové noviny jednoho z nestorů českého kaktusářství, vycházejí celoročně každý měsíc a jsou zde obsaženy velmi různorodé příspěvky nejrůznějších autorů o kaktusech, sukulentech, jejich pěstování, cestování za do jejich domoviny, ale i o orchidejích, broméliovitých rostlinách, společenské příspěvky apod. apod., jednoduše se vyplatí každý měsíc si přečíst a vstřebat.
Bohemia Cactus - http://www.cactus.cz/ - kaktusy a sukulenty, knihy a časopisy, odkazy, reklama výměnou a další.
Bohemia Cactus - http://www.cactus.cz/ - kaktusy a sukulenty, knihy a časopisy, odkazy, reklama výměnou a další.
http://www.northern-nursery.com/ - stránka kolegy Dána Martina Tversteda, jemuž podobně jako mne není nic tučnolistého mrazuvzdorného cizí a vidím v sobě s ním jistou paralelu, komunikativní sdílný člověk, který odolnost svých rostlin prověřuje na nejchladnějším místě Dánska, jež se již počítá za Skandinávii
http://www.sukulenty-sps.cz/ - oficiální stránky Spolku pěstitelů sukulentů Adenium, jež existuje již přes dvacet let, naleznete zde informace o spolkové činnosti, kalendář akcí, čilé diskusní fórum, nabídku semen a rostlin, které se coby členové můžete sami zúčastnit, za sto padesát korun členského příspěvku na vás čeká ročenka Adenium vysoké kvality příspěvků i provedení, minimálně stejně rozsáhlý speciál a zpravodaj, také to znamená možnost nabízet svoje přebytky semen a rostlin.
http://www.zelenelisty.cz/ - rád bych si odpustil pro sebe typickou záplavu superlativů, nicméně u těchto stránek to prostě nejde, web páru Radky Matulové a Jirky Mauleho s kvantem informací o sukulentech, jejich pěstování, množení, pěstitelích, vše psáno osobitým stylem poukazující na obrovské nadšení ze všeho zeleného.
středa 25. ledna 2012
Setkání s Pinguicula hirtiflora
Abych
si to ještě více zkomplikoval a své o mém koníčku velmi „empaticky“ smýšlející
rodině udělal ještě větší radost, začal jsem už kdysi ještě v dětském věku
do svého zájmu o sukulentní rostliny začleňovat i další kytičky. S různými úspěchy,
či spíše neúspěchy se u mne vystřídaly skalničky (ty pěstuji staronově i v současnosti),
orchideje, africké fialky, a také masožravé rostliny. Stále sním o krajně
obtížné, možná až pro „chudého“ (rozuměj nemám na to létat kam se mi zachce) Středoevropana
nemožné věci, a to mít všechny známé tučnice světa. V přírodě se mi těchto
úžasných rostlin podařilo vidět jen pár druhů, jistě, že šlo o ty evropské.
Ovšem vždy tomu tak bylo naprosto nečekaně, obvykle, obvykle při škrábání se
vysoko do hor za netřesky. Jedno takové setkání se mi s mým parťákem
podařilo v severozápadním Řecku nedaleko albánských hranic, neplahočili
jsme se ovšem někam do kopce, ale jeli jsme pohodlně autem hluboko zařízlým kaňonem
řeckého Pindosu. Asi kilometr za vesnicí (Ερηατορι) Erhatori, jež zřejmě Google
nepovažoval za důležité zapsat do svých map, a kde nám díky neznalosti cizích jazyků
nikdo nemohl poradit, zda jedeme správně do Ioánniny jsme na uměle vytvořených
srázech silničního zářezu zpozorovaly mnohatisícové populace jedné ze dvou
evropských jednotvarých tučnic (nemajíc sezónní heterofylii či přezimovací pupeny), no, byla to svého času legendární, dnes málem „plevelná“
(ale jak pro koho) Pinguicula hirtiflora nebo
chcete-li P. crystallina subsp. hirtiflora. Samozřejmě následovala
hlasitá a nepředstíraná euforie nad nečekaným nálezem a náležitá dokumentace.
Tučnice zde rostou striktně na severně orientovaných, a téměř kolmých
sekundárních svazích tvořených břidlicí, skály jsou mokvavé a přes rostliny
stále protéká slabý proud vody. Nadmořská výška námi viděných stanovišť se
pohybovala něco kolem osmiseti metrů. O pár desítek kilometrů západně v Albánii
byly tyto tučnice sbírány a dostaly se do našich sbírek, kde záhy někteří
pěstitelé zjistily dobrou mrazuvzdornost této tučnice, proto velmi věřím, že
rostliny z této populace budou velmi odolné, jak z důvodu nadmořské výšky, tak kontinentálního klimatu a poloze uprostřed vysokého pohoří. V kultuře,
pokud má rostlina z větší části minerální substrát (na pH tolik nezáleží,
je kalcitolerantní), opravdu dostatek vláhy (je-li pohyblivá – průtok, zálivka
zhora, jedině lépe) a umístěna na místo úplně odvrácené od slunce (na to velmi
rychle reaguje nejdříve vadnutím a následně nekrózou listů), jedná se o rostlinu
bezproblémovou. Celou sezonu kvete a produkuje množství semen, jež je dobré
vyset co nejdříve po sklizni, květuschopných rostlin se lze dočkat za 2 – 3 roky.
Nezbývá, pokud vás tato rostlinka zaujala si jí někde opatřit a radovat se z ní
jako já J.
Pinguicula hirtiflora ve velice husté populaci |
Jenom malinký výřez lokality |
Přes rostliny opravdu protéká studená voda - vodítko ke kulturnímu pěstování, nicméně není nutno vše úplně napodobovat, pouze z toho vycházet |
Detail květu |
Pohled na lokalitu |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)