O pravděpodobně novém druhu na území Srbska jsem se dozvěděl z emailu jednoho mého kamaráda a netřeskového nadšence. Poslal fotografie žlutě kvetoucí rostliny s ploššími chlupatě olistěnými růžicemi s tím, zda nepoznáme co to je. Za vším stál kontakt s předním srbským botanikem z University of Niš doktorem Vladimirem Randjelovićem. Kamarád vyzvěděl, že se jedná o nález ze srbského pohoří Radan z nadmořské výšky nad 1300 metrů, nížinné S. zeleborii tedy nepřipadalo v úvahu, sám Randjelović poukazoval na velkou podobnost s popisem bájného Sempervivum kindingeri Adamović popsaného roku 1904 z okolí makedonského města Veles, kde jsem jej i já s kamarády vloni neúspěšně hledal, čemuž předcházely tři neúspěšné pokusy mých kolegů. V té době jsem plánoval velkou okružní cestu za netřesky po Balkáně, zahrnul jsem tedy pohoří Radan do itineráře a těšil se na úžasný zážitek spojený s nálezem těchto rostlin.
Dle in ternetu jsem především ze srbských webů zjistil, že pohoří má být tvořeno jedinou dominantní stejnojmennou horou, o tom, jak jsem se hluboce mýlil, a jak se mi vymstila má lajdácká příprava cesty jsem se později bohatě přesvědčil. Po noci nedaleko známého opevněného kláštera Manasija Monastery, kde se dle literatury mají nacházet netřesky Sempervivum zeleborii, po neúspěšném hledání se vydáváme směrem na Niš a ke kosovským hranicím.
|
Klášter Manasija Monastery |
|
Příjemné překvapení v podobě nálezu želvy Testudo hermanni boettgeri |
Večer ještě za světla se dostáváme do původního cíle, lázeňského městečka Prolom Banja, zde se ptám mnoha místních, zjišťuji fakta o pohoří, také je mi již jasné, že pohoří, které jsem měl za jediný vrchol má rozlohu minimálně 400 kilometrů čtverečních, neustálým ježděním sem tam začínáme poměrně hodně bavit místní. Na základě zprávy z domova se dozvídáme, že hlavní kritérium lokality netřesku, tedy výšky nad 1300 metrů v pohoří splňují tři vrcholky, vyjíždíme tedy zpět a táboříme nahoře nad srbskými chalupami. Ještě večer od místní ženy zjišťuji, jak se dostat k nejpravděpodobnějšímu místu výskytu - hoře Sokolov Vis, je to 7 kilometrů.
|
Souměrný dvojvrchol Sokolov Visu ze severní zalesněné strany |
Druhý den se relativně bez problémů po cestě dostáváme k hoře, ovšem z druhé, zalesněné strany, po půlhodině brodění se bahnem a pálení se o kopřivy se dostáváme k prvním loukám a na dohled ke skalám, na těch nacházíme první netřesky, jedná se o Jovibarba heuffelii var. glabra ve velmi bohaté populaci, následně rozpoznáváme i vytoužené Sempervivum sp., i přesto, že nám Vladimir lokalitu nechtěl vyzradit lokalitu tak se nám díky vydatné pomoci z domova lokalitu podaří nalézt. V neskutečné euforii, při vzpomínce na šílené martyrium z předchozího dne se slzami v očích k pobavení svého parťáka řvu všechny nadávky, co mě napadnou. Cítím historický okamžik, jsme vůbec jedni z prvních, kteří tento zřejmě nový netřesk na vlastní oči vidí. Je to překrásná rostlina, euforie nebere konce, nacházíme dvě bohaté populace na skalách pod oběma vrcholy (Sokolov Vis je dvojvrchol) a jednu miniaturní mezi těmito dvěma vrcholy. Společenstvo, ve kterém jsme netřesk našli je velmi malebné, podloží je tvořeno vyvřelým andezitem, rostliny se nacházejí jak na v kapsách skal, tak ve zvětralé hornině pod nimi. Doprovodnou vegetaci tvoří kromě zmíněné J. heuffelii var. glabra, Srbsku velmi vzácný rozchodník Sedum stefco, suchomilné trávy rodu Festuca a další. Po návratu k autu sjíždíme do Prolom Banji a odtud na nedaleké uměle a ilegálně vytvořené hranice s quazi státem Kosovo.
|
Jovibarba heuffelii var. glabra |
|
J. heuffelii var. glabra a Sedum stefco |
|
Pohled z vrcholu Sokolov Visu směrem k vojenské základně |
|
Vytoužený cíl celého toho všeho - Sempervivum aff. kindingeri |
|
Pohled na jednu z lokalit |
|
Východní vrchol Sokolov Visu, v jeho západní části se nachází bohatá populace Sempervivum aff. kindingeri |
|
Hranice s Kosovem - přechod Merdare |
To Sedum stefco (či co to je?), vypadá zajímavě... neznám.
OdpovědětVymazatRoste hlavně v Hulharsku, je to dost pohledná kytička úúúdajně podobná Sedum album, je malá, kompaktní, mléčně zbarvená s červeným nádechem, v Srbsku je vzácnější, ale ne zas tak moc, jak jsem čekal, v Radanu rostlo všude.
OdpovědětVymazat