Kaktusákův blog

Letošní netřesková expedice byla ve srovnání s mými dosavadními cestovatelskými zážitky netradiční nejen z důvodu toho, že jsem si jí naplánoval sám (což se opravdu neprojevovalo pouze pozitivně), ale i tím, že do taxonomického itineráře bylo zahrnuto více doposud neznámých či neprozkoumaných taxonů, ať již šlo o bájné S. kindingeri, od popisu v roce 1904 doposud nezvěstného, nově nalezeného na kosovské Šar planině, toho samého taxonu v srbském Radanu, nejzápadnější lokality S. zeleborii v sousedním pohoří Sokolovica, S. „kindingeri“ v severořeckých horách anebo konečně o i mezi specialisty naprosto neznámé středomakedonské Sempervivum klepa v pohoří Tikveš, které jsme měli cestou na jih, nezbývalo tedy než se tam vypravit a bájný, od popisu zřejmě neviděný netřesk, od nějž jsme neměli ani pouhopouhou fotografii nalézt.

Zde by netřesky hledal opravdu jen málokdo

Po hraniční kontrole z pseudostátu Kosovo na přechodu Deneral Janković jsme se vydali směrem do střední Makedonie, momentálně tudy vede velmi dobrá dálnice, takže po klasickém zabloudění ve Velesu jsme po krátké době sjížděli z dálnice u okresního města Gradsko a vydali se do pohoří Tikveš, kde jsme se nakonec po různých peripetiích, v tu dobu už doslova rituálního ježdění sem a tam a poznávání krás cizí řeči zdárně doptali a dorazili až k úpatí hory Klepa (1150 m), jejíž špičatý, šikmo zahnutý skalnatý vrchol nezaměnitelně zářil do širokého okolí. Okolní krajina byla silně vyprahlá, zřetelně mediteránního (středomořského) charakteru, netřesky by zde sám od sebe nehledal ani zkušený netřeskář. V červnu byla step již vyprahlá, kvetly poslední rostliny, především slézy a bylo zde obrovské množství vzrostlého hmyzu a celou noc mi díky obrovským kobylkám skákajícím po plachtě stanu připadalo, že mi někdo na něj vytrvale hází kameny, a co teprve kolega Michal, který spal v autě opláštěném plechovou karoserií. Druhý den brzy ráno jsme se vydali směrem k vrcholu plní naděje, že něco najdeme, tedy Michal byl vzhledem k charakteru krajiny poněkud skeptický a úspěchu nevěřil. Ani ne po hodině, hned jak jsem začali stoupat Michal na vápencovém výchozu, jež jsem bez povšimnutí míjel v nadmořské výšce 800 m našel první rostliny . Přiznám se, že při prvním pohledu na nalezené rostliny jsem byl spíše v šoku než potěšený, čekal jsem rostliny z agregátu Sempervivum ruthenicum či dokonce samotné S. kindingeri, ale kytka vzhledem podobná S. ciliosum mne naprosto odzbrojila. Nejbližší lokality nominátní variety S. ciliosum se nacházejí až v bulharském pohoří Rila, S. ciliosum var. galicicum roste na horských biotopech jihomakedonské Galičice a albánského Mali i Thäte. Od těchto se ale S. klepa odlišovalo, jednak biotopem, dále svými tvrdými kulovitými růžicemi s nezvyklým ochlupením listů. Netřesky se dle popisu mají vyskytovat na silikátovém podloží, na jeho výchozech také skutečně rostly, nicméně drtivá část populace obývala vápencové skály od 800 metrů výše. Výskyt je zde skutečně masový, navíc jsme populaci zastihli v plném květu, což byl úžasný zážitek. Doprovodnou vegetaci tvořily rozchodníky (Sedum urvillei?), kosatce (Iris sp.), právě plodily kavyly (Stipa sp.), kvetly vlnice (Oxytropis sp.) a příjemně nás překvapil nález jakéhosi xerofytního řebčíku se semeny (Fritillaria sp.). Co říci na závěr? Ačkoli nebyly rostliny „dle očekávání“, jedná se vzhledem k okolnostem o mimořádný nález dokazující, že netřesková flóra Makedonie skrývá ještě mnohá tajemství, a že její území bude v rámci Balkánu zřejmě jakýsi „hot spot“ nejen pro příslušníky čeledi Crassulaceae. V budoucnu zřejmě oprávněně dojde k přeřazení taxonu do ranku poddruhu S. ciliosum (doufám, že ne takybotaniky od zeleného stolu, viz Zonneveld a jeho šílené kombinace aniž by na Balkáně kdy byl, to to raději udělám sám) a není vyloučena možnost existence dalších lokalit na okolních vrcholcích či dalších zajímavých nálezů i v nízkých pohořích Makedonie.

Opouštíme stát vrahů a mafiánů, opouštíme krutou paralelu Mnichovského diktátu z roku 1938, jen s tím rozdílem, že jej i naše republika lokajsky podepsala, naopak Srbové za nás v roce 38 chtěli bojovat a po tisících vstoupit do československé armády, smutné. Nová vlajka podobná té evropské je jen třešničkou na dortě pokrytectví.

Pohled ze svahu masivu do okolních sníženin známých vynikajícím vínem

Pohled na Klepu, až tam jsme již nešli, možná příště

Kulturní pěstování nebude zřejmě nijak těžké a bude odvoditelné od způsobu kultury S. ciliosum, jež je háklivé na přílišnou zimní vlhkost. Určitě bude také dobré vycházet z toho, že se tato rostlina vyskytuje v nízko položené vyprahlé oblasti na exponovaném stanovišti, budu proto dobré jí podobné podmínky dopřát i v kultuře, tj. maximum dostupného světla a tepla a v zimě ochranu před vlhkem. Na pH substrátu jistě také vzhledem k výskytu na kyselých i vápencových horninách nebude záležet a hlavní vlastností substrátu by měla být především propustnost. Ačkoli je Tikveš velmi teplou, vinorodou oblastí, rostliny budou bezesporu dobře odolné vůči mrazům, jelikož zdejší klima zde nepanuje od nepaměti a populace zdejších rostlin jistě „pamatují“ i drsnější zimy, než jaké jsou zde v současnosti. Tímto si lze snadno vysvětlit dobrou odolnost v našich podmínkách u netřesků S. zeleborii rostoucích v několika málo metrech nad mořem na bulharském a rumunském pobřeží ve společenstvech s teplomilnou vegetací a dalších.

První nález mi vyrazil dech, rostliny ne nepodobné S. ciliosum

Ale byly nádherné...

Autor popisu, již zesnulý pan Mićevski jej odlišuje od S. ciliosum var. galicicum, jež roste nejblíže na základě údajně podstatných morfologických odlišností, nezbyde, než obě rostliny studovat a řádně přeložit i latinské diagnózy obou taxonů