Prosinec

Letošní zima, či spíše „zima“ je poněkud atypická, máme za sebou jeden z nejsušších podzimů v historii, což by pro venkovní sukulentáře mělo být nanejvýše potěšitelné, ale pro pěstitele dřevin, zemědělce, majitele studní a dalších a dalších skupin lidí je toto spíše horor. Nicméně moje rostliny jsem ke spánku díky tomuto ukládal „nenacucané“ vodou, ale naopak hezky zasušené a připravené k dormanci. Nicméně jsem jako každou zimu měl v plánu zahazovat sněhem, a tím vlastně zalévat, sníh ale nebyl, na takové delospermy, které vám do jara prostě na sucho nepřežijí jsem musel vzít konev a doplnit jim vláhu, některé už doslova „řvaly“ žízní. Také jsem chtěl testovat mnoho do své sbírky získaných rostlin, jak už zmíněné Delospermy, jichž jsem jen letos posháněl na 40 pložek, tak další jihoafrické rostliny z rodů Aloinopsis, Bergeranthus, Chasmatophyllum, Hereroa, Rabiea či Ruschia. Tyto již vyzkoušeny byly, ne jednou (!), nicméně se tak stalo v rukách především zámořských pěstitelů, a to nejen amerických, ale třeba i kanadských, kteří mrazuvzdornost v suchu garantují pod  - 20 °C, vždyť co je na tom tak neuvěřitelného, na jihoafrických, 2000 metrů přesahujících stolových horách, či na lesothských třítisícových vrcholech již opravdu takovéto drsné zimy jsou, či je zdejší rostliny alespoň pamatují a jsou k jejich přežití vybaveny! Přesto mnoho domácích pěstitelů stále tomuto odmítá uvěřit, někteří tyto rostliny mají, dokonce jim topí a poskytují tolik ceněné místo v těchto topených prostorách, na toto téma jsem s nimi již na teoretické úrovni hádal opravdu už dost, takže by bylo na čase zřejmě předvést výsledky, nejlépe v podobě dobře vypadajících, hrůzy české zimy přeživších rostlin. Zima ještě nekončí, minusové teploty jsou ohlášeny, a dosavadní mrazivá období (do – 10 °C u mne) testované kytičky přežily bez jakékoli změny třeba jen zbarvení, jsou stejné, jako koncem září, prostě čekají, až bude lépe!

Nyní pár aktuálních fotografií odevšad, kde rostliny pěstuji.

Koncem října jsem se pustil do výsevu z USA objednaných semen, šlo o 

druhy dosud nedoceněných mrazuvzdorných Talinum (brachypodium, 

brevifolium, confertifolium, teretifolium a thompsonae) dále Dudleya 

calcicola a lanceolata, Aloinopsis spathulata a aff. villetii, Stomatium sp. 

Sutherland a Sedum laxum a jeho subsp. heckneri, u těchto druhů

jsem nepředpokládal nutnost chladného výsevu či rovnou stratifikace,

nicméně u rozchodníků se stratifikace chladem ukázala jako nutná,

masově vyklíčily až po měsíci na balkoně, aloinopsisům a stomatiu

by také vyhovoval chladnější výsev, především stomatia začínají odcházet,

což je dáno také nedostatečným světelným příkonem zářivky, která se s

přirozeným světlem nedá vůbec srovnat, také talina trpí nedostatkem

světla a bude nutné tento problém vyřešit, bez problémů prosperují pouze

dudleye, které rostou pomalu a nevytahují se. Nezbývá, než se do příště

poučit, o výsevech sukulentních alpinek do chladu někdy jindy...

Jako zimoviště netřesků, rosularií  a některých orostachysů 

mi již několik let dobře slouží přes sezonu využívaná pergola

Lesothská Cotula socialis se zatím netváří, že by jí česká zima
nějak ubližovala, možná je to tím, že svým průběhem je velmi
podobná právě té v jihoafrickém Lesothu.

Odolnost Orostachys spinosa z lokality u světoznámé kazašské 

raketové střelnice Semipalatinsk není potřeba řešit.

Ramonda nathaliae pojmenovaná na počest srbské královny Nathalie 

sice není sukulent, ale je tzv. hydrolabilní, a patří tak mezi několik 

desítek cévnatých rostlin, které ve svých pletivech dokážou pozbýt 

veškerou vodu aniž by uhynuly, aby ji pak znovu bez známek poškození 

doplnily, tuto schopnost mají již malé semenáčky s děložními lístky, 

takže pokud vám výsev přeschne, prostě jej zalijte a čekejte. Jediné, co jí 

s úspěchem může zabít jsou sluneční paprsky.

Zimoviště asi 80 položek lokalitních mrazuvdorných 

opuncií, necelé padesátky delosperem a dalších

sukulentů 

Ruschia pulvinaris od jihoafrického Trompsburgu, její odolnost
je uváděna pod - 23 °C, snad kromě toho, že nekvete je zatím

vzhledově stejná, jako v létě 

Delosperma spalmanthoides z jihoafrického průsmyku Komsberg Pass
ponechávám takto ve skleníku pouze proto, že zatím nejsou nijak extrémní 
teploty, mrazy pod - 18 °C jí téměř spolehlivě zabijí, o čemž jsem se mohl 
přesvědčit letos v lednu, nicméně dá se ještě pracovat s variantou, že jí 
mohla uškodit sněhová zálivka a následné siné mrazy, jelikož lístky byly 
zdravé, ale stonky odehnilé, pan Pavelka mi tvrdil, že Komsberg Pass je
nejchladnějším místem v Jižní Africe (myšleno stát), také fotografie z 
obrovských volně pěstovaných trsů v Denverské botanické zahradě, kde jsou
mnohem drsnější teploty svádějí k experimentům s touto rostlinou...
I přes všechny tyto úvahy je to nádherná miniaturní rostlina a stojí
za to 

si jí pořídit ;-) !

Za to Delosperma esterhuyseniae nesnese ani poklesy pod - 5 °C,

nicméně je to ozdobná celou sezónu kvetoucí miniaturka, zde se do

mrtvé rostliny naplno pouští plíseň, nicméně rostliny, které jsou v suchu

již od října stále žijí

Beztrnná forma Opuntia polyacantha ze sousedství silnice 

Blanding-Hankswille v jižním Utahu nemá se silnými mrazy

žádné problémy a během podzimu se na ně připravuje

maximálním svraštěním svých článků 

Několik letošních semenáčků jihoafrického Aloinopis schoenesii jsem

ponechal k testu ve skleníku, uvidíme, co z nich zbude na jaře

Stejně tak semenáčky Ruschia hamata od Beaufort 

West v JAR, věřím, že nebudou mít problém

Hereroa sp. Kees se Berg vypadá stále stejně 

Tímto způsobem kultivovanou sbírku delosperem je potřeba alespoň 

dvakrát za zimu zavlažit! A to sněhem, který pak roztaje anebo

v nouzi vodou, nicméně v období, kdy nejsou hlášeny přílišné mrazy,

nejsou to kaktusy! 

A pohledem na přezimavací pupeny Pinguicula aff. balcanica z 

kosovské Brezovice se s vámi loučím.