Orostachys fimbriata - krásná neznámá

Rostliny asijského rodu Orostachys jsou v současnosti mezi naší pěstitelskou veřejností již poměrně známé, jedná se především o sibiřský druh O. spinosa, drobný zelený O. minuta, jež je často uváděn jako pouhá forma předešlého či japonský O. boehmeri jež již tradičně zaměňován za v kultuře vzácný O. iwarenge. Další druhy jsou v kultuře velmi vzácné, často nesehnatelné a pouze na ně koukáme toužebně skrze monitor počítače.

Jedním z takových vzácných druhů, který se mi podařilo sehnat je i nádherný Orostachys fimbriata pocházející z pobřeží východní Číny, svou rostlinu jsem dokonce dostal s lokalitou - město Soochow (Su-čou) západně od Šanghaje. Rostou zde na skalatých biotopech často ve velmi hustých populacích, samostatně či v doprovodu travin, dokonce i pod borovicemi. Tak jako rostou v Evropě netřesky na střechách (např. v Itálii či Francii bez cizího přičinění), tak i zde lze nalézt O. fimbriata a jeho o poznání vzácnější příbuzný O. chanetii na střechách domů.

O. fimbriata - rostlina na začátku sezony

O. fimbriata - skupina rostlin počátkem září

Jiná rostlina počátkem srpna

           Co říci k pěstování? Je poněkud obtížnější než u O. spinosa, ale je zvládnutelné. Je důležité dodržovat několik zásad bez kterých o rostliny můžeme s velkou pravděpodobností přijít. První je citlivost na pozdně podzimní plískanice, kdy mají rostliny tendence odehnívat od kořenů, což jsem si mohl „vyzkoušet“ hned první sezonu. Většinou lze takoto postiženou rostlinu zachránit odřezáním shnilých částí, a po zaschnutí zakořenit v jemně vlhkém písku, což se mi povedlo. Nicméně je tu další komplikace, rostliny v zimě potřebují alespoň nějakou vláhu, toto silně závislé na tom, jak a kde rostliny pěstujeme, jinak většinou usychají či se na jaře špatně probouzejí. Sám své rostliny občas zaházuji sněhem v období největších mrazů, ten pak v teplém období v netopeném skleníku, kde tyto citlivé rostliny přes zimu mám roztaje a rostliny doplní vláhu. Přes sezonu srážky nevadí, a pokud se nejedná o dlouhotrvající deště jdou k rostlinám k duhu. Samozřejmostí je umístění na plném slunci. Své rostliny jsem zasadil do poměrně výživného, ale propustného substrátu. Rychle tak přirůstají, avšak "ženou do květu", což lze vytušit dle velkého množství listů v růstových středech. Nicméně sem během poměrně krátkého období kultivace svých několika rostlin zjistil ještě jeden podstatný fakt, totiž to, že jsem si od zasazení do živinami bohatého substrátu sliboval velké množství odnoží, kterými bych rostlinu dále množil a šířil mezi pěstitele, jako to lze například u většiny druhů netřesků. Místo hojného odnožování všech pět velkých rostlin a mnohé namožené z odnoží začaly bujně růst a koncem léta vyhnaly mohutná květenství, která díky poněkud chladnějším podmínkám naší České kotliny oproti teplému podnebí šanghajskému doposud nerozkvela a bude je nutno přemístit na teplejší bezmrazé místo. Toto vše podotýkám téměř bez odnoží, rostliny mi tedy v kultuře málem vyhynuly (orostachysy jsou monokarpické  tj. kvetou jednou za život), z toho vyplývá, že pokud chceme rostliny v kultuře zdárně dlouhodobě udržet, napěstovat pěkné trsy, popř. vegetativně množit, je nutný substrát, který kromě propustnosti musí být i málo výživný, aby rostliny nepřirůstaly živelně, odnožovaly (v tomto případě poměrně hojně!) a zbytečně se jim "nebouřily hormony" a nevykvétaly. Tento jev je dobře známý i u forem Sempervivum arachnoideum, kdy mi z trsu 50 růžic živelně vyrostlých v živném substrátu naráz vykvetlo 49 z nich a já pak zachraňoval a znovu napěstovával cenné sbírkové položky. Nezbývá než pokud rostlinu seženete doporučit k pěstování, je to jeden z nejkrásnějších mrazuvzdorných sukulentů, které znám.

Mladá rostlina se "zimními " listy vprostřed růžice

Rostlina s mrazy zuboženým nedovyvinutým květenstvím

Jiné rostliny s nevyvinutým květenstvím